Implantace umělého svěrače je stále nejefektivnější léčbou přetrvávající inkontinence u mužů po odstranění prostaty kvůli zhoubnému nádoru. Pacienti indikovaní k implantaci svěrače nejčastěji ztrácí nad 350 ml moči denně, mohou ale ztrácet i litr a půl, což pro člověka představuje velký sociální a hygienický problém. Po zákroku jsou pacienti opět buď zcela kontinentní nebo jim přetrvává malý únik moče při fyzické práci, mohou se ale vrátit do běžného života, sportovat a společensky žít. Bez nadsázky se mnohým doslova vrací elán do života a další řadu let jej prožijí kvalitně.

„Zákrok provádíme v celkové anestezii na urologickém stole v poloze na zádech. Je to obdoba gynekologické polohy. Začneme řezem na hrázi, na močovou trubici nasadíme kompresivní manžetu a pokračujeme řezem v podbřišku. Do dutiny břišní pak uložíme aktivní balónek neboli rezervoár, který funguje jako regulátor tlaku. Pumpu ovládající svěrač umístíme dovnitř šourku obvykle za levé varle. Přívodná hadička od manžety, která je nasazená na močovou trubici, se nakonec protáhne do podbřišku, kde hadičky všech komponent spojíme, a vznikne tak silikonový svěrač,“ přiblížil průběh zákroku náměstek ředitele pro léčebnou péči VFN a urolog MUDr. Ivan Pavlík, MBA, MHA, který se před třiceti lety učil aplikovat umělý svěrač močové trubice v Minneapolisu, Innsbrucku, Vídni a Istanbulu. Následně byl součástí týmu, který zákrok jako první v ČR provedl.

Více informací naleznete v tiskové zprávě.