Nefrologická klinika 1. LF UK a VFN slaví dvacáté výročí svého vzniku. Je jedním ze tří samostatných nefrologických pracovišť v ČR. Nefrologie má za sebou vzestup od opomíjeného oboru k nedávnému výraznému rozšíření léčebných možností v souvislosti s řadou úspěšných klinických studií. Na nich se naše klinika nefrologie také podílela. Věděli jste, že VFN získala za hluboké totality první umělou ledvinu darem od jednoho z průkopníků tohoto oboru? Nejen o tom jsme si povídali s přednostou kliniky, prof. MUDr. Vladimírem Tesařem, DrSc.

Jak se vyvíjel váš obor v průběhu let?
Nefrologie jako taková se formovala koncem 50. a začátkem 60. let dvacátého století. Prvním významným českým nefrologem byl ve VFN prof. Jan Brod. Nastoupil do naší nemocnice již krátce před 2. světovou válkou a působil v ní až do roku 1951. Poté se stal ředitelem nově vytvořeného Ústavu pro choroby oběhu krevního v Krči, jednoho z pracovišť, které se v 60. letech dvacátého století staly součástí IKEMu. I poté tradice nefrologie zůstala – na I. interní klinice pokračovali prof. Otto Schűck a MUDr. Jarmila Stříbrná; na II. interní klinice se podařilo v roce 1956 provést první hemodialýzu nejen v ČSSR, ale v celém regionu střední a východní Evropy – v celém komunistickém východním bloku.  VFN se stala čtvrtou nemocnicí v Evropě, kde byla akutní dialýza dostupná.

Jak se to podařilo?
První umělou ledvinu, tedy dialýzu, jsme získali darem od jejího vynálezce – švédského lékaře Nilse Alwalla. Oslovil ho tehdy student medicíny Severin Daum, který byl v 6. ročníku ve VFN na stáži, napsal mu a pak velice složitým procesem putovala do socialistického Československa umělá ledvina a začala dialýza. To byl v té době jev naprosto nevídaný.

A další léta?
Skupina nefrologů zůstala na II. interní klinice, ale rozhodně tento obor nepatřil mezi priority nemocnice. V 80. letech začala rekonstrukce interních oborů a nefrologie se vrátila na I. interní kliniku, kde v 50. letech začínala. V roce 1987 jsme otevřeli na I. interní klinice samostatné nefrologické oddělení.

Co se pro vás založením samostatné kliniky změnilo?
Vlastní klinika nám umožnila se soustředit na problémy, které jsme chtěli řešit, zvýšila se naše prestiž nejen v rámci nemocnice, ale i navenek. Stali jsme se druhou klinikou nefrologie v ČR po IKEMu. Obsadili jsme mezeru, která byla na trhu – IKEM se staral především o transplantace a my se zaměřili na klinickou nefrologii. Jsme nejvýznamnější pracoviště klinické nefrologie v České republice, což dokazují čísla. Diagnóza velké části chronických nemocí ledvin závisí na odběru vzorku z ledviny (renální biopsii). V naší nemocnici provádíme asi 40 % renálních biopsií dospělých pacientů z celé ČR. Celkem se provede v ČR asi 700 renálních biopsií ročně. Zároveň se intenzivně věnujeme klinickým hodnocením, současně jich probíhá na klinice i více než deset. A to jsme do roku 2005 neměli jedinou komerční studii! Snažíme se najít nové biomarkery, které by nám umožnily časnou diagnostiku onemocnění a sledování jeho aktivity a reakce na léčbu. Podílíme se také na rozsáhlých mezinárodních genetických projektech, zaměřených na určení genetických predispozic k onemocnění ledvin

Za co jste za léta, kdy se nefrologii věnujete, rád?
Že tristní roky nefrologie jsou za námi. Celý koncept oboru se naštěstí změnil. Nefrologie byl smutný obor. Když někdo v 50. letech minulého století diagnostikoval člověka s onemocněním ledvin, nebyly dostatečně efektivní léky, jak vývoj nemoci ovlivnit. Pacient po nějaké době zemřel, protože neexistovala ani dialýza. První euforie nastala, když přišla dialýza, protože pacienti přestali bezprostředně umírat. Ovšem záhy se zjistilo, že i dialýza má svá úskalí. Málokdo ví, že ročně umírá až 20 % dialyzovaných pacientů. Navíc kvalita života není vždy úplně dobrá, protože ne každý dialýzu dobře snáší.  Vzhledem k tomu, že i s cestou do nemocnice a zpět vám dialýza zabere třikrát týdně šest až osm hodin času, mají vlastně dialyzovaní pacienti čas na aktivní život výrazně zkrácený. Až do roku 1989 nebyla v tehdejším socialistickém Československu dialýza dostupná pro pacienty nad 50 let. Po revoluci jsme ve velmi krátké době, během několika let, dosáhli plné dostupnosti dialýzy. Máme přes tisíc pacientů na milion obyvatel, kteří se léčí s náhradou funkce ledvin. Vysoký podíl transplantovaných pacientů s výrazně lepší prognózou a kvalitou života, než umožňuje dialýza, nás řadí mezi nejúspěšnější evropské země.

Jaké má nefrologie výhledy do budoucna?
Obor je zajímavý, denně se objevují nové informace, v poslední době do oboru vstupuje i mnoho nových léků.
Začátky nefrologie na I. interní klinice byly těžké, začínali jsme v některých oblastech zcela od nuly s jedním malým lůžkovým oddělením a dialýzou. Aktuálně máme dvě lůžková oddělení, JIP, dvě dialýzy – akutní a chronickou – a rozsáhlou ambulanci na fakultní poliklinice. Díky všem ředitelům VFN za posledních 35 let, kteří umožnili takový dramatický rozvoj našeho pracoviště. Nepřeji si žádné revoluční změny, bude stačit rozvíjet to, co máme, a rychle reagovat na změny v oboru. Mezinárodní spolupráce, přístup k moderním lékům a novým technikám – ve VFN je to například dlouhá tradice řešení cévních přístupů, ve které nemá naše nemocnice konkurenci. Obrovskou výhodou VFN jsou velké možnosti mezioborové spolupráce s kardiology, hematology, revmatology…