O nás

Historie VFN

Pražská Všeobecná fakultní nemocnice, sídlící na Karlově náměstí, vděčí za svůj vznik císaři Josefu II. Jeho majestát brzy po svém nástupu na trůn – v r. 1781 – vydal tzv. direktivní pravidla, v nichž bylo stanoveno, jakým způsobem mají být vybudovány zdravotní ústavy. Všeobecné nemocnice měly pečovat o chudé nemocné, v porodnicích měly rodit nemajetné rodičky. Součástí nemocnice měly být i nalezince, sirotčince, chorobince pro chudé, chronicky nemocné pacienty a blázince.

Nejdříve byla otevřena nemocnice ve Vídni, poté v Brně a Olomouci. Otevření nemocnice v Praze zápasilo s finančně-právními problémy, spojené s vytvářením jednotného nadačního fondu ze zrušených klášterů, nevyhovujících špitálů, chudobinců a dalších. Z těchto financí měl být hrazen provoz nemocnice. Konkrétní jednání o vybudování zdravotních ústavů byla zahájena v r. 1785, v nichž významnou roli sehráli nejvyšší zdravotní úředník v Čechách, protomedik T. Bayer a stavitel F. L. Herget, profesor a ředitel pražské polytechny.

Původní návrhy počítaly s umístěním nemocnice do kláštera a prelatury na Karlově, porodnice do kapitulního domu u sv. Apolináře, blázince a chorobince do bývalého kláštera u sv. Kateřiny. Na Karlově však bylo málo vody, a proto byla hledána jiná řešení. V roce 1786 navrhli Herget s Bayerem, aby se ústavy vybudovaly v oblasti dnešního nám. Republiky. Nemocnice měla být v prostorách strahovských premonstrátů u sv. Benedikta, porodnice a blázinec v bývalém klášteře kapucínů u sv. Josefa.

Po svízelných jednáních a hledání prostor pro vybudování nemocnice zasáhl císař Josef II. V říjnu roku 1786 navštívil Prahu. Poukázal na málo využitou budovu novoměstského ústavu šlechtičen u sv. Andělů na tehdejším Dobytčím trhu (dnešní Karlovo náměstí). Na sklonku roku 1786 a začátkem roku 1787 se začalo uvažovat o umístění nemocnice do těchto prostor, v dubnu 1787 předložil Herget projekty na přestavbu. 18. září 1788 byl z Vídně poslán elaborát s pokyny pro organizaci chudinské zdravotní péče. Materiál počítal s umístěním nemocnice a blázince na Dobytčím trhu. Přípis obsahoval i požadavky na úpravy ústavu šlechtičen pro účely zdravotnictví. Rekonstrukce byly zahájeny v r. 1789. Přestavba nemocnice byla nákladná. Brzy po otevření byla zahájena řada přestaveb a přístaveb, která dokonce probíhá do dnešních dnů. Postupně byly navíc přikupovány sousední objekty.

Od poloviny 70. let 19. století se objevovaly návrhy na dostavbu nemocnice pavilony. Plán však byl realizován jen částečně. V meziválečném období se mnoho nového nepostavilo, prováděly se nejnutnější opravy. Problematický stavební vývoj nemocnice provázel stejně složitý vývoj správní. Nemocnice byla založena jako nadační ústav, postavený pod přímým dohledem nejvyššího zemského úřadu – českého gubernia. Uvedený stav trval až do období protektorátu. Na přelomu let 1942 až 1943 byl fond nemocnice zrušen a rozdělen. Česká část nemocnice byla prohlášena za zemský ústav německá byla podřízena úřadu říšského protektora. V r. 1946 byl fond obnoven a až do konce roku 1948 byla nemocnice fondovým ústavem. V lednu 1949 byla nemocnice zestátněna a v r. 1953 rozdělena na fakultní nemocnici I. a II. První byla zařízením KNV Praha, druhá ÚNV.

Za zmínku stojí i původní myšlenka, jakým pacientům má nemocnice sloužit. Měla totiž poskytovat péči pacientům bez ohledu na jejich stav, náboženství či národnost. Výjimku tvořili pacienti, trpící nevyléčitelnou chorobou. 0 ně pečovaly chorobince. Na bezplatnou zdravotní péči měli nárok nemajetní Pražané. Museli však v Praze žít nejméně 10 let a předložit Vysvědčení chudoby. Platící pacienti byli léčeni na pokojích 1. a 2. třídy s tím, že Pražané měli nižší taxy. Tato výhoda byla zrušena až v r. 1928. Třídy byly zrušeny v r. 1948.

Několik měsíců po otevření nemocnice v ní zahájily činnost kliniky. Do té doby probíhala klinická výuka mediků v Nemocnici u milosrdných bratří, v níž však směli být hospitalizováni jen muži. „Lékařská škola“ byla rozdělena na interní a chirurgickou. V čele klinik stáli profesoři, každý z nich měl asistenta. Placeni byli ze studijního fondu a jejich pravomoc byla omezena na klinické pokoje. V r.1811 byly funkce profesorů a primářů sloučeny.

Vedle klinik začaly vznikat ambulance. Jejich existence však v počátcích vyvolávala spory mezi studijním a nemocničním fondem o jejich právním postavení a financování. V meziválečném období, v rámci některých klinik, vznikaly i odborné specializované poradny. Například poradna sportovní a tělocvičná, diabetologická, kardiologická, tuberkulózní, nemocí z povolání a další. I postavení poraden a jejich financování bylo problematické.

Od počátku 60. let 19. století u nás probíhal zápas o českou univerzitu. Významnou úlohu sehráli v tomto období vedle J. E. Purkyněho také internista B. Eiselt, chirurg V. Weiss a porodník a gynekolog J. Streng. V r. 1882 byl vydán zákon o rozdělení univerzity na českou a německou. Lékařská fakulta zahájila svoji činnost ve školním roce 1883/4. Až téměř po 10 letech, v r. 1892, dosáhla česká fakulta toho, že měla s výjimkou propedeutické kliniky, stejné kliniky jako německá. Bylo tady 7 českých a 8 německých klinik a existovaly až do zavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939.

Pražská Všeobecná nemocnice byla také kolébkou našeho ošetřovatelství. První ošetřovatelé a ošetřovatelky pocházely z nejchudších vrstev obyvatelstva. Důvod byl prostý – nemocniční služba byla namáhavá a nedostatečně honorovaná. Úroveň služby tomu odpovídala. Od roku 1844 pracovaly v nemocnici jako ošetřovatelky jen ženy. K otevření české a německé ošetřovatelské školy došlo v nemocnici až v r. 1916.

Historie Fakultní polikliniky

Jedná se o funkcionalistickou budovu polikliniky a bývalý internát zdravotní školy. Komplex budov má průčelí jak do Karlova náměstí (původní internát zdravotní školy), tak do ulice Malá Štěpánská. V roce 1937 byla zbourána původní zástavba. Plány pro ošetřovatelskou školu zhotovil architekt F. Fencl a pro českou polikliniku (dvorní křídla) je zhotovil architekt V. Kerhart. Plány byly upravovány ještě během války (rok 1941), v letech 1946–1947 byla předložena finální verze, na jejímž základě byla stavba v prosinci roku 1948 povolena. V roce 1955 proběhla částečná kolaudace a v témže roce byla schválena stavba celé polikliniky podle definitivně upravených a doplněných plánů z února 1954. V letech 1960 až 2002 byly v obou budovách průběžně prováděny rekonstrukce a změny. Další úpravy polikliniky ve smyslu modernizace a výstavby nových ambulantních pracovišť probíhají průběžně v závislosti na dostupnosti finančních prostředků. V současné době jsou v budově Fakultní polikliniky umístěna ambulantní, resp. diagnostická a terapeutická pracoviště jednotlivých klinik a další specializovaná pracoviště VFN (např. Centrum preventivní kardiologie III. interní kliniky, Centrum léčby závislosti na tabáku, Centrum pro léčbu demyelinizačních onemocnění Neurologické kliniky, Centrální odběry ÚLBLD, laboratoře KIA, denní stacionáře apod.). V plánech VFN je Fakultní poliklinika označena jako pavilon C, původní internát zdravotní školy je označen jako část C2, dvorní křídla jako část C1.

Současnost

V nemocnici, která stojí na prahu třetího století své existence jejíž areál trpěl a trpí nesčetnými nedostatky, pracovaly desítky významných osobností našeho lékařství a zdravotnictví. Dosahovaly a dosahují úctyhodných výsledků v léčbě i vědecké práci. V nemocnici byla provedena řada prioritních operačních a léčebných výkonů, jež dosáhly mezinárodního uznání obdobně jako objevy, provedené ve stísněných laboratořích. To vše dává nemocnici neopakovatelnou a inspirující atmosféru. Současně zavazuje další generace k úsilí a snaze vyrovnat se svým slavným předchůdcům.

Hana Kratochvílová

V textu byly použity materiály historičky Ludmily Hlaváčkové z Ústavu dějin lékařství 1. LF UK